Rotvajler – článek Psí sporty 06/2013
V časopise Psí sporty 6/2013 mi vyšel článek o plemeni rotvajler (na těchto stránkách je zveřejněný v plné verzi). Na několika fotkách se objevil i náš Orso :).
Historie plemene
Každý, kdo uvažuje nad pořízením určitého plemene, by si měl přečíst něco o jeho historii, k čemu se v minulosti využíval a jakou službu pro člověka vykonával. Určitě to může hodně napovědět, co se dá od plemene očekávat i v dnešní podobě a jakou povahu zhruba bude mít, protože i když se neustále více či méně mění a utváří dle potřeb té které doby, přesto hlavní rysy i po staletích přetrvávají a ukazují charakter plemene.
Historie rotvajlera spadá až do dob Starověkého Říma, kdy jeho vzdálené předky – velké mohutné dogovité psy – využívaly římské legie jako doprovod na dlouhých pochodech, sloužili jim především jako jejich ochránci a k nahánění dobytka, který na svých cestách měli s sebou. Plemenu dalo jméno německé město Rottweil, které bylo postaveno na místě původní vojenské tvrze pro římské armády. Římané zde zřejmě také zanechali tyto dogovité psy, kteří se pak dále křížili s místními honáckými. Město bylo významné především pravidelným pořádáním velkých dobytčích trhů. A protože obchodníci potřebovali pracovité pomocníky k manipulaci s dobytkem, brzy objevili zdejší nebojácné a silné psy, kteří jim dobře sloužili nejen k nahánění dobytka, ale díky své odvaze a věrnosti, i k hlídání jejich majetku a ochraně, která byla na dlouhých cestách po dobytčích trzích nezbytná. V oblasti kolem Rottweilu byl tento honácký pes jedním z nejvyužívanějších a brzy si jejich pracovitosti a všestrannosti všimli řezníci, u kterých také získali velkou oblibu. Využívali je k práci s dobytkem, pro tahání vozů se zbožím a jako hlídače a ochránce. Dříve se jim říkalo „Rottweilský řeznický pes“ (německy Rottweiler Metzgerhund) a dodnes jsou známí pod přezdívkou „řeznický pes“. V této době se chov zaměřoval především na povahu a pracovní využití, tehdejší rotvajler byl spíše štíhlejší, existoval v různých barvách a mohly se u něj objevovat bílé skvrny. Pravděpodobně mají stejné předky jako dnešní švýcarští salašničtí psi, se kterými jsou si i velmi podobní.
V roce 1910 byl rotvajler oficiálně uznán jako služební policejní pes a to také dopomohlo ke vzrůstajícímu zájmu o toto plemeno.
V polovině 19. století nahradila železnice dřívější hnaní dobytka a město Rottweil ztratilo svoji funkci velkého obchodního místa, pro tyto psy už nebylo tolik využití a přestávali být populární, díky tomu téměř došlo na přelomu 19. a 20. století k zániku plemene. Naštěstí se našlo pár nadšenců, kteří se snažili plemeno zachovat, a v roce 1899 byl založený první chovatelský klub, ve kterém se sdružovali milovníci rotvajlerů společně s majiteli a chovateli leonbergerů. V roce 1901 byl Albertem Kullem, kreslířem zvířat, zpracován první standard rotvajlera. V roce 1907 byl založen první samostatný klub pro plemeno Deutscher Rottweiler-Klub – DRK (Německý rottweiler klub), ten byl zaměřen především na rozvoj dobrých povahových vlastností a byl pro plemeno velkým přínosem. Následně vzniklo a zaniklo několik dalších klubů a nakonec se zbylé dva Deutscher Rottweiler-Klub – DRK (Německý Rottweiler klub) a Internationaler Rottweiler-Klub – IRK (Mezinárodní rottweiler klub) v roce 1921 sloučily do Allgemeiner Deutschen Rottweiler Klub – ADRK (Všeobecný německý Rottweiler klub). Ve stejném roce byl také zmodernizován standard a chovatelé se začali řídit jednotnými zásadami chovu. Tento standard byl upraven až v roce 1960. Mezitím, v roce 1910, byl rotvajler oficiálně uznán jako služební policejní pes a to také dopomohlo ke vzrůstajícímu zájmu o toto plemeno a pomalu se rozšiřoval i do dalších okolních evropských zemí. V dnešní době patří mezi nejoblíbenější plemena po celém světě.
I z takto stručného shrnutí historie rotvajlera je patrné, že už od počátku to byli sebevědomí, silní a pracovití psi, kteří byli a stále jsou věrní, dobře ovladatelní a nebojácní a na které se může jejich majitel spolehnout.
U nás se první rotvajleři objevili v době první světové války, již ve dvacátých letech 20. století byli využívání u českých četníků, ale první chovatelské stanice se objevily až ve čtyřicátých letech 20. století. Momentálně v České republice spadá řízený chov rotvajlera pod Rottweiler klub České republiky. Cílem chovu by měl být zdravý sebevědomý pes s dobrými nervy a překypující silou, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilosti a je vhodný jako doprovodný, hlídací, pracovní a rodinný pes.
Zdraví
U rotvajlera se stejně jako u jiných plemen setkáváme s dysplazií kyčelních a loketních kloubů. Velká a těžká plemena jsou celkově postiženy častěji, důvodem je zřejmě rychlý růst a vyšší hmotnost a to znamená i větší zatížení kloubů. Krom genetických dispozic hrají velkou roli také vnější faktory, proto je velmi důležité psa ve vývinu, tedy minimálně do jednoho roku věku, fyzicky nepřetěžovat, ale zároveň také zbytečně neomezovat v pohybu. Žádný extrém není dobrý. Stejně tak je důležitá kvalitní strava a především na psovi v růstu neškudlit, těch ušetřených pár korun se pak v dospělosti může pěkně prodražit. Psa nepřekrmujeme, u rostoucího to platí dvojnásob, zbytečně je tak zatěžovaná kostra, klouby a organismus celkově. Vždy je pro něj lepší držet ho ve štíhlé kondici. Co se týče jídla, rotvajler nikdy nemá dost, i kdyby dostal trojnásobek své denní dávky, stále se bude tvářit hladově.
Rottweiler klub České republiky má jednu z podmínek pro zařazení do chovu rentgenové vyšetření kyčlí a loktů ve věku minimálně dvanácti měsíců. V tomto věku jsou však klouby stále ve vývinu a postižení dysplazií se ještě nemusí projevit, proto je vhodné pozdější vyšetření, ideálně až ve věku osmnácti měsíců. Stupnice postižení dysplazií kyčelních kloubů (DKK) je od 0 do 4, u loketních kloubů (DLK) od 0 do 3. Do chovu je povolený maximálně 2. stupeň DKK i DLK.
V chovu se občas objevují vážné dědičné oční choroby jako entropium a ektropium. Entropium je vtočení víčka dovnitř oka a tím řasy a srst dráždí rohovku, ektropium je naopak povolení a vytočení víčka ven. U obou vad dochází k zánětům, jsou pro psa velmi nepříjemné a bolestivé a musí se řešit chirurgicky. Koncem roku 2012 bylo klubem schváleno doporučení na prozatím nepovinné vyšetření očí na dědičné onemocnění.
Torze žaludku je strašákem především pro majitele velkých plemen psů, rotvajler bohužel není výjimkou. Je to velmi vážné život ohrožující onemocnění, při kterém dochází k přetočení žaludku a pes by měl být co nejdříve dopraven k veterinárnímu lékaři a operován, jinak dochází k jeho úmrtí.
Rotvajler patří mezi plemena s predispozicí k přetržení předních zkřížených vazů v koleni. K jejich poškození dochází většinou při nadměrném namáhání nebo úrazu. Krom nadváhy negativně působí nadměrná nárazová zátěž nebo naopak nedostatek pohybu. Objevuje se jak u mladých, tak i u starších zvířat. Častější bývá u psů se špatně úhlenými končetinami, proto je správné zaúhlení (nejen) zadních končetin především u služebně nebo sportovně využívaných psů i z tohoto důvodu nezbytné. Přetržený vaz se musí kvůli dalšímu poškozování kolenního kloubu řešit co nejdříve operativním nahrazením umělým vazem nebo dnes již modernějšími metodami pomocí biomechanických řešení.
I když může vypadat, že rotvajler trpí na spoustu různých onemocnění, je to relativně zdravé plemeno, které se může dožít věku deseti až dvanácti let, výjimečně i více.
Dalším z onemocnění, ke kterým má rotvajler predispozice je snížená funkce štítné žlázy, toto onemocnění je dědičné a přesto, že není vyšetření povinné, nesmí být takto postižený jedinec využívaný v chovu a je jen na slušnosti a svědomí chovatele, jestli bude produkovat štěňata, která dostanou do vínku toto život znepříjemňující a omezující onemocnění. To samozřejmě platí i pro další zdravotní potíže, které se u tohoto plemene objevují.
Rotvajler je vnímavější k parvoviróze, která pro něj může být i smrtelná, proto není vhodné zanedbat očkování. Dalším z velmi nepříjemných onemocnění, které se u rotvajlera vyskytuje je rakovina.
Posledním z výčtu zdravotních problémů, které se u rotvajlera může objevit, je onemocnění srdce, obvykle se projevuje až v dospělém nebo seniorském věku. Proto, pokud chcete se svým psem sportovat, nebo ho jinak využívat k práci, je vhodné nechat u něj udělat vyšetření na vrozené srdeční vady. V České republice sice není pro uchovnění povinné, ale pokud má být pes nebo fena využiti v chovu a tento problém se již u některého z příbuzných objevil, je nezbytné vyšetření srdce podstoupit, protože je to dědičná záležitost.
I když může vypadat, že rotvajler trpí na spoustu různých onemocnění, je to relativně zdravé plemeno, které se může dožít věku deseti až dvanácti let, výjimečně i více.
Vzhled
Rotvajler patří podle standardu FCI pod skupinu II. – Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena, Sekce 2.1 – molosská plemena – dogovití psi, se zkouškou z výkonu. Je to pes impozantního vzhledu s dobrým osvalením a mohutnou kostrou, neměl by však působit těžkopádně. Má obdélníkový formát, délka těla by však neměla přesahovat výšku o více než 15 procent. Hlava s širokou mozkovnou a výrazným stopem je nasazená na silném, dobře osvaleném krku bez volné kůže. Uši jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, vysoko nasazené. Skus musí být nůžkový a chrup úplný – tedy v dospělosti 42 zubů, standard nepovoluje chybějící zuby. Oči jsou mandlového tvaru, černohnědé až středně hnědé barvy, nežádoucí je příliš světlá barva oka.
Někteří lidé si na rotvajlera s ocasem stále nemohou zvyknout i přesto, že samotného psa nijak neomezuje, naopak je přirozeně spíše přínosem.
Na základě úpravy standardu FCI z roku 2000 z Německa, jako země původu plemene, je od roku 2005 také České republice zákaz kupírování ocasů, ten musí být ponechán v přirozené podobě. Jedinec s kupírovaným ocasem se od loňského roku nesmí zúčastnit mistrovství světa rotvajlerů. Na výstavy je účast povolena, ovšem nejen v rámci České republiky je kupírovaný ocas posuzován jako vada a ze stejného důvodu nesmí být takový jedinec použitý do chovu. Někteří lidé si na rotvajlera s ocasem stále nemohou zvyknout i přesto, že samotného psa nijak neomezuje, naopak je přirozeně spíše přínosem. Ocas je silný a hustě osrstěný, takže nedochází k jeho častému zraňování jako u jiných plemen, a proto nemá v dnešní době kupírování z praktického hlediska žádné opodstatnění.
Povolená je pouze jedna barevná varianta, a to černá s červenohnědým pálením na tlamě, spodní straně krku, lících, hrudi, končetinách, nad očima a pod kořenem ocasu. Znaky musí být dobře ohraničené, bílé skvrny nejsou žádoucí a takový jedinec je vyřazen z dalšího chovu. Rotvajler má dvojitou srst, tedy středně dlouhou pevně přiléhající krycí vrstvu s podsadou, proto je možné držet rotvajlera celoročně venku, přesto je vhodná zateplená bouda, kam se pes může při silných mrazech schovat. Ale nejspokojenější bude rotvajler v bytě v blízkosti svého pána. Srst nepotřebuje kromě vyčesávání v době línání nijak zvláštní péči.
Hřbet má být i v pohybu rovný a pevný. Hrudník je prostorný, široký a hluboký zhruba 50 % kohoutkové výšky. Kohoutková výška u psů je 61 až 68 cm, u fen 56 až 63 cm. Psi váží kolem padesáti, feny kolem čtyřiceti dvou kilo. Často je především na výstavách vidět, že se mohutnost „dohání“ nadváhou, proto bohužel není výjimkou ani šedesátikilový pes. Posouzení takového psa leží především na bedrech rozhodčích a dokud budou vyžadovat „vypasenost“ a naopak negativně hodnotit psy v tzv. pracovní kondici, bude tento trend „co největší a co nejtěžší“ pokračovat.
A obzvlášť u pracovních plemen by měl jít exteriér ruku v ruce s povahou a pracovní využitelností a neměl by být dáván do popředí chovatelského zájmu.
Extrémy v chovatelství neprospívají žádnému plemeni a rotvajler není výjimkou. Přestože nikdy nebyl vyloženě módním plemenem a zachoval si z velké části svoji původní povahu i exteriér, jsou dnes především v některých zemích bohužel oblíbené moderní úpravy exteriéru – zkracování čumáku, obrovská široká hlava s přehnaně klenutým čelem, kulaté oči, špatně úhlené končetiny, příliš široký hrudník, až nepřirozená mohutnost kostry a velikost na horní hranici výšky. Nejen že takový vzhled už neodpovídá standardu ze země původu, ale hlavně neprospívá plemeni po zdravotní ani pracovní stránce. A obzvlášť u pracovních plemen by měl jít exteriér ruku v ruce s povahou a pracovní využitelností a neměl by být dáván do popředí chovatelského zájmu.
Stejně tak by si měl každý budoucí majitel tohoto úžasného plemene uvědomit, že nemá být jen ozdobou zahrady na hlídání domu, ale je to inteligentní pes, který má svoje potřeby, špatně snáší samotu a i když potřebuje pravidelný pohyb, nevyžaduje ho tolik, jako jiná pracovní plemena. Je nutné se mu každý den věnovat a dostatečně ho zaměstnat, jinak si najde zábavu sám a problémové chování, které se u něj může objevit, je pak vinou především majitele, rozhodně ne samotného psa.
Povaha a pracovní upotřebitelnost
Rotvajler je psí osobnost s velkým srdcem, která by pro svého majitele dýchala, ale musí mít důsledné a spravedlivé vedení. Pokud spolu máte dobrý vztah, je velmi vnímavý k vašemu psychickému rozpoložení. Při správné socializaci a výchově z něj vyroste neocenitelný společník a oddaný ochránce rodiny. Je dobře ovladatelný, i když jeho výchova není úplně jednoduchá, musí mít od začátku jasná pravidla a znát své postavení ve smečce. Budoucí majitel by měl před jeho pořízením pečlivě zvážit, jestli je schopen mu poskytnou potřebnou péči a výcvik. Zanedbaný, nesocializovaný a nevychovaný rotvajler se stává nepříjemným a hlavně při své velikosti a síle může být i nebezpečným. Není vhodný pro úplné začátečníky. Především psi-samci se mohou během dospívání začít vůči svému majiteli prosazovat, a proto je v tomto věku nezbytné jasně ukázat, kdo je tady pánem. Ovšem pokud se od malička správně vychovává, tento problém nemusí vůbec nastat. Občas lze zaslechnout názor, že rotvajler není vhodný pro křehké ženy, ale jen pro silné chlapy. Není tomu úplně tak, samozřejmě je pro jeho zvládnutí potřeba určitá fyzická síla, ale vyloženě po zlém se s rotvajlerem dá těžko domluvit, proto je lepší s ním pracovat s rozumem a mít spíše psychickou převahu, fyzicky ho jen těžko někdo překoná. Takže když potrestat, tak oprávněně a spravedlivě. Rotvajler si je vědom své síly, ale nezneužívá ji a stejně tak by tomu mělo být i na opačné straně – u člověka. Pro méně zkušené je vhodnější fena, nebývají u ní problémy s postavením ve smečce, je celkově přítulnější a mazlivější. Samci se spolu obvykle špatně snáší, a pokud se nechce ani jeden dobrovolně podřídit, je to velký problém a může mezi nimi docházet ke rvačkám. Jestli tedy chcete mít doma více než jen jednoho rotvajlera, je lepší kombinace psa a feny, většinou se spolu bez problémů snesou a nemívají mezi sebou potyčky, ovšem je potřeba počítat s tím, že v době kdy fena hárá, je nutné je od sebe oddělit.
Jeho vzhled budí velký respekt a to je v dnešní době pro rotvajlera bohužel i tak trochu nevýhodou.
Rotvajler je silně teritoriální a hlídání má v krvi, proto není potřeba ho něco takového učit. Zbytečně neštěká, což ho dělá výborným hlídačem, protože se ozve, až když se opravdu něco děje. Nemá tendence k utíkání a toulání, ale musí mít dostatek činnosti k zabavení a kontaktu se „svým“ člověkem. Lovecký pud a utíkání za zvěří je individuální, jsou jedinci, u kterých je to velký problém a je potřeba pracovat na dobrém přivolání a na druhou stranu jsou tací, kteří se od svého majitele nevzdálí a zvěř úplně ignorují. Někteří jsou tak trochu „bručouni“, ne vždy to ale musí znamenat hrozbu. Kdo svého rotvajlera dobře zná, uhodne, kdy si prostě jen tak „brblají“, že se jim něco nelíbí, nebo naopak líbí, a kdy je to vrčení myšlené jako vážné upozornění.
Jeho vzhled budí velký respekt a to je v dnešní době pro rotvajlera bohužel i tak trochu nevýhodou, protože díky tomu se stává oblíbeným adeptem pro média, která ho rády prezentují jako nebezpečnou krvelačnou bestii. Skoro vždy se však jedná o špatně vychovaného zanedbaného rotvajlera nebo jeho křížence, či psa bez průkazu původu, u kterého nikdy není jistý původ, navíc může pocházet z rodičů, kteří mohli být právě kvůli nevhodné povaze vyřazeni z chovu. V čistokrevném řízeném chovu se agresivní nebo naopak bázliví jedinci bez milosti vyřazují. Klub má mimo jiné v podmínkách pro zařazení do chovu v České republice splnění všestranné zkoušky dle národního nebo mezinárodního zkušebního řádu pro pracovní psy. Dále musí jedinec, který má být použitý v chovu, projít bonitací, při které se kromě exteriéru posuzují i povahové vlastnosti.
I přes svoji sílu a vzhled „hromotluka“ umí být rotvajler velmi jemný a ohleduplný k dětem. Přesto je nevhodné nechávat psa samotného s malými dětmi, může se stát, že nechtěně ublíží a pak se mu to neprávem dává za vinu. I když miluje a respektuje celou rodinu, je to pes jednoho pána a především v dospělosti špatně snáší změnu majitele. To je jeden z hlavních důvodů, proč není ve větší míře využíván u ozbrojených složek a u policie, protože zde dochází k časté výměně psovodů.
Pokud máte v úmyslu se svým rotvajlerem do budoucna dělat nějaký výcvik, tak základem je vyrovnaná povaha, ochota k práci, výrazný kořistnický pud a dobrá ovladatelnost.
Rotvajler má výbornou paměť, co se jednou naučí, už jen tak nezapomene. Ovšem stejně jako si dobře zapamatuje pozitivní, to samé platí i pro negativní zkušenosti. U některých cviků může trvat déle, než pochopí, co se po něm požaduje a je potřeba větší dávka trpělivosti, ale jakmile mu to „docvakne“, stačí cviky jenom zdokonalovat. Rozhodně to neznamená, že by snad měl nižší inteligenci než ostatní psi, naopak. I když může někdy být trochu tvrdohlavý, je to pes pro každou legraci, je velmi všestranný a dá se s ním dělat jakýkoliv výcvik – záchranářský, stopařský, obranářský, sportovní, ale samozřejmě nelze očekávat, že u některých psích sportů jako agility, flyball apod. bude na závodech konkurovat atletičtějším a mrštnějším plemenům.
Pokud máte v úmyslu se svým rotvajlerem do budoucna dělat nějaký výcvik, tak základem je vyrovnaná povaha, ochota k práci, výrazný kořistnický pud a dobrá ovladatelnost. Stejně jako u jiných plemen je potřeba začít už při koupi štěňátka. Ideálním věkem, kdy si dovézt nového člena rodiny domů od chovatele, je sedm až osm týdnů. Na začátku je potřeba pečlivě vybírat, vyhlédnout si chovatelskou stanici, která se soustřeďuje především na chov povahově kvalitních a zdravých jedinců a ideálně pokud již má odchovy, které své vlohy někde ukázaly. I když samozřejmě nemusí nutně znamenat, že pokud se pes nezúčastňuje závodů, nemá dobrou povahu pro výcvik, ne každý má čas, chuť nebo ambice běhat po cvičáku.
Jakmile budete mít štěně doma, budujte si s ním především dobrý vztah, co nejlépe socializujte, nad výcvikem je potřeba přemýšlet a být vždy krok napřed. Rotvajlera je potřeba nechat dozrát nejen fyzicky ale i psychicky, dospívá o něco později, než jiná pracovní plemena, je potřeba mu dát čas a stokrát vám to pak vrátí zpátky. Psychicky plně dozrává až kolem pátého roku, což samozřejmě neznamená, že musíte čekat tak dlouho, než se s ním naplno pustíte do skládání zkoušek a účasti na závodech. Samozřejmě je to individuální, ale ve třech letech je již dostatečně vyspělý, aby se mohla začít zúročovat společná práce a úsilí na vyšších závodech.
Velkou výhodou při výcviku bývá u rotvajlera až enormní žravost.
Momentálně je ze všech sportů rotvajler nejvyužívanější v tom všestranném – stopa, poslušnost, obrana. Nejbližší a nejmilovanější částí je mu obrana, ta také patří mezi jeho silné stránky. Díky své obrovské síle je pro figuranta obtížným protivníkem, zde se může ukázat ve své plné kráse. U sportovních obran se vyžaduje razance a bojovnost spojená s perfektní ovladatelností, což u opravdu chtivých jedinců může být problém a je nutné se na ni zaměřit již od počátku. Později, a to platí především u samců, až dospěje a stane se z něj sebevědomý pes, může být těžké a někdy skoro nemožné, se zpětně domáhat dokonalé poslušnosti.
Velkou výhodou při výcviku bývá u rotvajlera až enormní žravost. A to se dá dobře zužitkovat především při pachových pracích na stopách. Ty patří při dobrém vedení mezi jeho další silnou stránku, obvykle je vynikajícím stopařem, protože dokáže být při práci na stopě soustředěný, klidný a rozvážný.
Aby váš rotvajler podával co nejlepší výkon, je krom kvalitní stravy základem přiměřený trénink na míru konkrétnímu psu a dobrá kondice díky pravidelnému pohybu.
Jednou z mála nevýhod je, že špatně snáší horka, přehřívá se rychleji, než jiná plemena a je potřeba s tím v parných letních dnech počítat a zbytečně ho nepřetěžovat. I když se dokáže při své oblíbené činnosti překonat, určitě nestojí za to vystavit svého psa nebezpečí.
Aby váš rotvajler podával co nejlepší výkon, je krom kvalitní stravy základem přiměřený trénink na míru konkrétnímu psu a dobrá kondice díky pravidelnému pohybu. Nedá se konkrétně říci, kolik ho potřebuje, je to individuální a opět je na majiteli, aby na svém psu poznal, kdy je toho na něj příliš nebo naopak. Rotvajler je pes, se kterým se musí jednat férově jako se svým parťákem, pak se odvděčí svojí dobrou službou.
V českém chovu jsou jedinci s velmi kvalitními povahovými vlastnostmi potřebnými k práci i sportu a rotvajler se pomalu ale jistě začíná stávat nedílnou součástí vrcholových závodů všech plemen v ČR. Doufejme, že tento trend bude nadále pokračovat.
